rozhořet
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
rozhořet pf
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | rozhořet, rozhořeti | Active adjective | rozhořevší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozhoření | Passive adjective | rozhořený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozhořím | rozhoříme | — | rozhořme |
| 2nd person | rozhoříš | rozhoříte | rozhoř | rozhořte |
| 3rd person | rozhoří | rozhořejí, rozhoří | — | — |
| The verb rozhořet does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozhořel | rozhořeli | rozhořen | rozhořeni |
| masculine inanimate | rozhořely | rozhořeny | ||
| feminine | rozhořela | rozhořena | ||
| neuter | rozhořelo | rozhořela | rozhořeno | rozhořena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | rozhořev |
| feminine + neuter singular | — | rozhořevši |
| plural | — | rozhořevše |
Related terms edit
Further reading edit
- rozhořeti se in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozhořeti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rozhořet in Internetová jazyková příručka