rozkročit

Czech

Etymology

From roz- +‎ krok +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈroskrot͡ʃɪt]

Verb

rozkročit pf

1. (reflexive with se) to straddle

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozkročit, rozkročiti	Active adjective	rozkročivší
Verbal noun	rozkročení	Passive adjective	rozkročený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozkročím	rozkročíme	—	rozkročme
2nd person	rozkročíš	rozkročíte	rozkroč	rozkročte
3rd person	rozkročí	rozkročí	—	—

The verb rozkročit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozkročil	rozkročili	rozkročen	rozkročeni
masculine inanimate		rozkročily		rozkročeny
feminine	rozkročila		rozkročena
neuter	rozkročilo	rozkročila	rozkročeno	rozkročena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozkročiv
feminine + neuter singular	—	rozkročivši
plural	—	rozkročivše

Related terms

• rozkročeně
• rozkročení
• rozkročený
• rozkročmo
• rozkročný
• rozkrok

 

Further reading

• “rozkročiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “rozkročiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “rozkročit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)