rozkulačit

Czech

Etymology

Borrowed from Russian раскула́чить (raskuláčitʹ). Morphologically equivalent to roz- +‎ kulak +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈroskulat͡ʃɪt]
• Rhymes: -atʃɪt
• Hyphenation: roz‧ku‧la‧čit

Verb

rozkulačit pf (imperfective rozkulačovat)

1. (derogatory, historical, transitive) to dekulakize, to collectivize the property of a kulak (a wealthy peasant) [since 20th c.]
   • 2001, Jiří Kratochvil, Brno nostalgické i ironické‎^[1], Brno: Petrov, →ISBN, page 179:

     Za ty dva roky komunisti rozkulačili, jak tomu drancování říkali, všecky okolní dědiny […]

     In those two years communists dekulakized, as they called the plundering, all the surrounding villages […]

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozkulačit, rozkulačiti	Active adjective	rozkulačivší
Verbal noun	rozkulačení	Passive adjective	rozkulačený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozkulačím	rozkulačíme	—	rozkulačme
2nd person	rozkulačíš	rozkulačíte	rozkulač	rozkulačte
3rd person	rozkulačí	rozkulačí	—	—

The verb rozkulačit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozkulačil	rozkulačili	rozkulačen	rozkulačeni
masculine inanimate		rozkulačily		rozkulačeny
feminine	rozkulačila		rozkulačena
neuter	rozkulačilo	rozkulačila	rozkulačeno	rozkulačena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozkulačiv
feminine + neuter singular	—	rozkulačivši
plural	—	rozkulačivše

Derived terms

• rozkulačení
• rozkulačený
• rozkulačovaný
• rozkulačování

 

Related terms

• dekulakizace
• kulacký
• kulačka
• kulak
• kulakův

 

Further reading

• rozkulačit in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu
• rozkulačiti in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu
• rozkulačiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989