smět

See also: smet, smeť, Smęt, смет, and сметь

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech smieti, from Proto-Slavic *sъměti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsm̩ɲɛt]

• Audio:

  (file)

Verb

smět impf

1. to be allowed; may

   Smím prosit? ― May I have this dance?

Conjugation

Conjugation

Infinitive	smět, směti	Active adjective	smějící
Verbal noun	smění	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	smím	smíme	—	smějme
2nd person	smíš	smíte	směj	smějte
3rd person	smí	smějí, smí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive smět.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	směl	směli	—	—
masculine inanimate		směly		—
feminine	směla		—
neuter	smělo	směla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	směje	—
feminine + neuter singular	smějíc	—
plural	smějíce	—

Related terms

• směle
• smělost
• smělý

 

See also

• moci
• muset

 

Further reading

• směti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• směti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• smět in Internetová jazyková příručka