smluvit

Czech

Etymology

From s- +‎ mluvit. Compare Polish zmówić.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsm̩luvɪt]

Verb

smluvit pf

1. to arrange (sth)
2. to agree (on sth)
3. to settle
4. to negotiate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	smluvit, smluviti	Active adjective	smluvivší
Verbal noun	smluvení	Passive adjective	smluvený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	smluvím	smluvíme	—	smluvme
2nd person	smluvíš	smluvíte	smluv	smluvte
3rd person	smluví	smluví	—	—

The verb smluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	smluvil	smluvili	smluven	smluveni
masculine inanimate		smluvily		smluveny
feminine	smluvila		smluvena
neuter	smluvilo	smluvila	smluveno	smluvena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	smluviv
feminine + neuter singular	—	smluvivši
plural	—	smluvivše

Related terms

• mluvit
• smlouva
• smluvní

 

Further reading

• “smluviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “smluviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “smluvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)