soutěživý

Czech

Etymology

From soutěžit +‎ -ivý.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsou̯cɛʒɪviː]

Adjective

soutěživý

1. competitive (of a person)

Declension

Declension of soutěživý (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	soutěživý		soutěživá	soutěživé
genitive	soutěživého		soutěživé	soutěživého
dative	soutěživému		soutěživé	soutěživému
accusative	soutěživého	soutěživý	soutěživou	soutěživé
locative	soutěživém		soutěživé	soutěživém
instrumental	soutěživým		soutěživou	soutěživým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	soutěživí	soutěživé		soutěživá
genitive	soutěživých
dative	soutěživým
accusative	soutěživé			soutěživá
locative	soutěživých
instrumental	soutěživými

Derived terms

• soutěživost f

 

Further reading

• soutěživý in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• soutěživý in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• soutěživý in Internetová jazyková příručka