sprovodit
Czech edit
Etymology edit
Inherited from Old Czech sprovoditi, zprovoditi. By surface analysis, s- + pro- + vodit.
Pronunciation edit
Verb edit
sprovodit pf (imperfective sprovázet)
Usage notes edit
- This word doesn't have any meaning per se today and is only used in the phrase sprovodit ze světa.
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | sprovodit, sprovoditi | Active adjective | sprovodivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | sprovození | Passive adjective | sprovozený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | sprovodím | sprovodíme | — | sprovoďme |
| 2nd person | sprovodíš | sprovodíte | sprovoď | sprovoďte |
| 3rd person | sprovodí | sprovodí | — | — |
| The verb sprovodit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | sprovodil | sprovodili | sprovozen | sprovozeni |
| masculine inanimate | sprovodily | sprovozeny | ||
| feminine | sprovodila | sprovozena | ||
| neuter | sprovodilo | sprovodila | sprovozeno | sprovozena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | sprovodiv |
| feminine + neuter singular | — | sprovodivši |
| plural | — | sprovodivše |
Further reading edit
- sprovoditi in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- sprovoditi in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- sprovodit in Internetová jazyková příručka