sprovodit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech sprovoditi, zprovoditi. By surface analysis, s- +‎ pro- +‎ vodit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsprovoɟɪt]

Verb

sprovodit pf (imperfective sprovázet)

1. (archaic) to escort, to accompany
2. See Usage notes below

Usage notes

• This word doesn't have any meaning per se today and is only used in the phrase sprovodit ze světa.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	sprovodit, sprovoditi	Active adjective	sprovodivší
Verbal noun	sprovození	Passive adjective	sprovozený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	sprovodím	sprovodíme	—	sprovoďme
2nd person	sprovodíš	sprovodíte	sprovoď	sprovoďte
3rd person	sprovodí	sprovodí	—	—

The verb sprovodit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	sprovodil	sprovodili	sprovozen	sprovozeni
masculine inanimate		sprovodily		sprovozeny
feminine	sprovodila		sprovozena
neuter	sprovodilo	sprovodila	sprovozeno	sprovozena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	sprovodiv
feminine + neuter singular	—	sprovodivši
plural	—	sprovodivše

Further reading

• “sprovoditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “sprovoditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “sprovodit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)