tišit

See also: tišīt and tīsit

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈcɪʃɪt]

Verb

tišit impf (perfective utišit)

1. to silence
2. to appease, to calm

Conjugation

Conjugation

Infinitive	tišit, tišiti	Active adjective	tišící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	tiším	tišíme	—	tišme
2nd person	tišíš	tišíte	tiš	tište
3rd person	tiší	tiší	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive tišit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	tišil	tišili	tišen	tišeni
masculine inanimate		tišily		tišeny
feminine	tišila		tišena
neuter	tišilo	tišila	tišeno	tišena

Transgressives	present	past
masculine singular	tiše	—
feminine + neuter singular	tišíc	—
plural	tišíce	—

Further reading

• tišiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• tišiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• tišit in Internetová jazyková příručka