tratit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech tratiti, from Proto-Slavic *tratiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈtracɪt]

Verb

tratit impf

1. to lose

Conjugation

Conjugation

Infinitive	tratit, tratiti	Active adjective	tratící
Verbal noun	tracení	Passive adjective	tracený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	tratím	tratíme	—	traťme
2nd person	tratíš	tratíte	trať	traťte
3rd person	tratí	tratí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive tratit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	tratil	tratili	tracen	traceni
masculine inanimate		tratily		traceny
feminine	tratila		tracena
neuter	tratilo	tratila	traceno	tracena

Transgressives	present	past
masculine singular	tratě	—
feminine + neuter singular	tratíc	—
plural	tratíce	—

Derived terms

• potratit
• utratit
• utrácet
• vytratit
• vytrácet
• zatratit
• zatrácet
• ztratit
• ztrácet

 

Further reading

• tratiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• tratiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• tratit in Internetová jazyková příručka