ukončení

Czech

Etymology

From ukončit +‎ -ení.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈukont͡ʃɛɲiː]

Noun

ukončení n

1. verbal noun of ukončit
2. end, ending, termination, cessation

Declension

Declension of ukončení (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	ukončení	ukončení
genitive	ukončení	ukončení
dative	ukončení	ukončením
accusative	ukončení	ukončení
vocative	ukončení	ukončení
locative	ukončení	ukončeních
instrumental	ukončením	ukončeními

Further reading

• “ukončení”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “ukončení”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ukončení”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)