ukončit

Czech

Etymology

From u- +‎ končit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈukont͡ʃɪt]

• Audio

  (file)

Verb

ukončit pf (imperfective ukončovat)

1. to stop, to terminate (to bring to an end) (emphasizes the process of ending, less abrupt than skončit)

   Antonym: zahájit

   Ukončete, prosím, výstup a nástup, dveře se zavírají. ― Please finish getting on and off; the doors are closing.

   Ta procedura musí být ukončena rychle a čistě. ― This procedure must be finished quickly and cleanly.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ukončit, ukončiti	Active adjective	ukončivší
Verbal noun	ukončení	Passive adjective	ukončený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ukončím	ukončíme	—	ukončme
2nd person	ukončíš	ukončíte	ukonč	ukončte
3rd person	ukončí	ukončí	—	—

The verb ukončit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ukončil	ukončili	ukončen	ukončeni
masculine inanimate		ukončily		ukončeny
feminine	ukončila		ukončena
neuter	ukončilo	ukončila	ukončeno	ukončena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	ukončiv
feminine + neuter singular	—	ukončivši
plural	—	ukončivše

Derived terms

• ukončení n

 

Related terms

• skončit
• zakončit

 

Further reading

• ukončiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• ukončiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• ukončit in Internetová jazyková příručka