umučit

Czech

Etymology

From u- +‎ mučit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈumut͡ʃɪt]

Verb

umučit pf (imperfective mučit)

1. to torture

Conjugation

Conjugation

Infinitive	umučit, umučiti	Active adjective	umučivší
Verbal noun	umučení	Passive adjective	umučený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	umučím	umučíme	—	umučme
2nd person	umučíš	umučíte	umuč	umučte
3rd person	umučí	umučí	—	—

The verb umučit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	umučil	umučili	umučen	umučeni
masculine inanimate		umučily		umučeny
feminine	umučila		umučena
neuter	umučilo	umučila	umučeno	umučena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	umučiv
feminine + neuter singular	—	umučivši
plural	—	umučivše

Related terms

• mučení n

 

Further reading

• umučiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• umučiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• umučit in Internetová jazyková příručka