usvědčení
Czech
editEtymology
editPronunciation
editNoun
editusvědčení n
- verbal noun of usvědčit
- conviction (judgement of guilt)
Declension
editDeclension of usvědčení (neuter in -í/-ý)
singular | plural | |
---|---|---|
nominative | usvědčení | usvědčení |
genitive | usvědčení | usvědčení |
dative | usvědčení | usvědčením |
accusative | usvědčení | usvědčení |
vocative | usvědčení | usvědčení |
locative | usvědčení | usvědčeních |
instrumental | usvědčením | usvědčeními |