usvědčit

Czech

Etymology

From u- +‎ svědčit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈusvjɛt͡ʃɪt]

Verb

usvědčit pf

1. to convict

Conjugation

Conjugation

Infinitive	usvědčit, usvědčiti	Active adjective	usvědčivší
Verbal noun	usvědčení	Passive adjective	usvědčený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	usvědčím	usvědčíme	—	usvědčeme, usvědčme
2nd person	usvědčíš	usvědčíte	usvědči, usvědč	usvědčete, usvědčte
3rd person	usvědčí	usvědčí	—	—

The verb usvědčit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	usvědčil	usvědčili	usvědčen	usvědčeni
masculine inanimate		usvědčily		usvědčeny
feminine	usvědčila		usvědčena
neuter	usvědčilo	usvědčila	usvědčeno	usvědčena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	usvědčiv
feminine + neuter singular	—	usvědčivši
plural	—	usvědčivše

Derived terms

• usvědčení n
• usvědčený m

 

Further reading

• usvědčiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• usvědčiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• usvědčit in Internetová jazyková příručka