vrtět

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vrtěti, from Proto-Slavic *vьrtěti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvr̩cɛt]

Verb

vrtět impf (perfective zavrtět)

1. to wag (one's tail)
2. to shake (one's head)
3. (reflexive with se) to wriggle, squirm, writhe, fidget

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vrtět, vrtěti	Active adjective	vrtící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vrtím	vrtíme	—	vrťme
2nd person	vrtíš	vrtíte	vrť	vrťte
3rd person	vrtí	vrtí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vrtět.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vrtěl	vrtěli	—	—
masculine inanimate		vrtěly		—
feminine	vrtěla		—
neuter	vrtělo	vrtěla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	vrtě	—
feminine + neuter singular	vrtíc	—
plural	vrtíce	—

Derived terms

• vrtnout
• zavrtět
• zvrtnout

 

Related terms

• vrtění
• vrtichvost
• vrtivý
• vrtkavý
• vrtoch
• vrtošivý
• vrtule
• vrtulník

 

Further reading

• “vrtěti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vrtěti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vrtět”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)