vstřelit

Czech

Etymology

From v- +‎ střelit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈfstr̝̊ɛlɪt]

Verb

vstřelit pf

1. to score

   Kdo vstřelil tu branku? ― Who scored the goal?

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vstřelit, vstřeliti	Active adjective	vstřelivší
Verbal noun	vstřelení	Passive adjective	vstřelený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vstřelím	vstřelíme	—	vstřelme
2nd person	vstřelíš	vstřelíte	vstřel	vstřelte
3rd person	vstřelí	vstřelí	—	—

The verb vstřelit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vstřelil	vstřelili	vstřelen	vstřeleni
masculine inanimate		vstřelily		vstřeleny
feminine	vstřelila		vstřelena
neuter	vstřelilo	vstřelila	vstřeleno	vstřelena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vstřeliv
feminine + neuter singular	—	vstřelivši
plural	—	vstřelivše

Related terms

• střelit

 

Further reading

• “vstřeliti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vstřeliti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vstřelit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)