vyčinit

Czech

Etymology

From vy- +‎ činit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪt͡ʃɪɲɪt]

Verb

vyčinit pf (imperfective činit)

1. to tan (to change an animal hide into leather by soaking it in tannic acid)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vyčinit, vyčiniti	Active adjective	vyčinivší
Verbal noun	vyčinění	Passive adjective	vyčiněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vyčiním	vyčiníme	—	vyčiňme
2nd person	vyčiníš	vyčiníte	vyčiň	vyčiňte
3rd person	vyčiní	vyčiní	—	—

The verb vyčinit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vyčinil	vyčinili	vyčiněn	vyčiněni
masculine inanimate		vyčinily		vyčiněny
feminine	vyčinila		vyčiněna
neuter	vyčinilo	vyčinila	vyčiněno	vyčiněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vyčiniv
feminine + neuter singular	—	vyčinivši
plural	—	vyčinivše

Related terms

• vyčiněný

 

Further reading

• vyčiniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vyčiniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vyčinit in Internetová jazyková příručka