vyčnívat
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
vyčnívat impf
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | vyčnívat, vyčnívati | Active adjective | vyčnívající |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | vyčnívání | Passive adjective | vyčnívaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vyčnívám | vyčníváme | — | vyčnívejme |
| 2nd person | vyčníváš | vyčníváte | vyčnívej | vyčnívejte |
| 3rd person | vyčnívá | vyčnívají | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vyčnívat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vyčníval | vyčnívali | vyčníván | vyčníváni |
| masculine inanimate | vyčnívaly | vyčnívány | ||
| feminine | vyčnívala | vyčnívána | ||
| neuter | vyčnívalo | vyčnívala | vyčníváno | vyčnívána |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | vyčnívaje | — |
| feminine + neuter singular | vyčnívajíc | — |
| plural | vyčnívajíce | — |