vysoudit

Czech

Etymology

From vy- +‎ soudit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪsou̯ɟɪt]

Verb

vysoudit pf (imperfective vysuzovat)

1. to get something by trial

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vysoudit, vysouditi	Active adjective	vysoudivší
Verbal noun	vysouzení	Passive adjective	vysouzený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vysoudím	vysoudíme	—	vysuďme
2nd person	vysoudíš	vysoudíte	vysuď	vysuďte
3rd person	vysoudí	vysoudí	—	—

The verb vysoudit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vysoudil	vysoudili	vysouzen	vysouzeni
masculine inanimate		vysoudily		vysouzeny
feminine	vysoudila		vysouzena
neuter	vysoudilo	vysoudila	vysouzeno	vysouzena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vysoudiv
feminine + neuter singular	—	vysoudivši
plural	—	vysoudivše

Related terms

• soudit

 

Further reading

• vysouditi in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vysouditi in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vysoudit in Internetová jazyková příručka