vytknout

Czech

Etymology

From vy- +‎ tknout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪtknou̯t]
• Hyphenation: vy‧tknout

Verb

vytknout pf (imperfective vytýkat)

1. (transitive) to reproach somebody for something

Usage notes

• Always used with two objects: the person etc which is being reproached and the thing for which they are reproached.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vytknout, vytknouti	Active adjective	vytknuvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vytknu	vytkneme	—	vytkněme
2nd person	vytkneš	vytknete	vytkni	vytkněte
3rd person	vytkne	vytknou	—	—

The verb vytknout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vytkl, vytknul	vytkli, vytknuli	vytknut, vytčen	vytknuti, vytčeni
masculine inanimate		vytkly, vytknuly		vytknuty, vytčeny
feminine	vytkla, vytknula		vytknuta, vytčena
neuter	vytklo, vytknulo	vytkla, vytknula	vytknuto, vytčeno	vytknuta, vytčena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vytknuv
feminine + neuter singular	—	vytknuvši
plural	—	vytknuvše

Related terms

• výtečný
• výtka

 

Further reading

• vytknouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vytknouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vytknout in Internetová jazyková příručka