zaříkat

Czech

Etymology

From za- +‎ říkat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzar̝iːkat]

Verb

zaříkat impf

1. (transitive) to exorcize, to enchant, to conjure
2. (reflexive with se) to swear

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zaříkat, zaříkati	Active adjective	zaříkající
Verbal noun	zaříkání	Passive adjective	zaříkaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zaříkám	zaříkáme	—	zaříkejme
2nd person	zaříkáš	zaříkáte	zaříkej	zaříkejte
3rd person	zaříká	zaříkají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zaříkat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zaříkal	zaříkali	zaříkán	zaříkáni
masculine inanimate		zaříkaly		zaříkány
feminine	zaříkala		zaříkána
neuter	zaříkalo	zaříkala	zaříkáno	zaříkána

Transgressives	present	past
masculine singular	zaříkaje	—
feminine + neuter singular	zaříkajíc	—
plural	zaříkajíce	—

Derived terms

• zaříkadlo
• zaříkavý
• zaříkání

 

Related terms

• zařeknout
• zaříct
• zaříkávač
• zaříkávadlo
• zaříkávat

 

Further reading

• “zaříkati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zaříkati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zaříkat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)