zbláznit

Czech

Etymology

From z- +‎ bláznit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzblaːzɲɪt]

Verb

zbláznit pf (imperfective bláznit)

1. (reflexive with se) to go crazy

   Synonyms: zešílet, zcvoknout, zcvokatět, zvencnout

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zbláznit, zblázniti	Active adjective	zbláznivší
Verbal noun	zbláznění	Passive adjective	zblázněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zblázním	zblázníme	—	zblázněme
2nd person	zblázníš	zblázníte	zblázni	zblázněte
3rd person	zblázní	zblázní	—	—

The verb zbláznit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zbláznil	zbláznili	zblázněn	zblázněni
masculine inanimate		zbláznily		zblázněny
feminine	zbláznila		zblázněna
neuter	zbláznilo	zbláznila	zblázněno	zblázněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zblázniv
feminine + neuter singular	—	zbláznivši
plural	—	zbláznivše

See also

• pomátnout
• přijít o rozum
• zmagořit

Further reading

• zblázniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zblázniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zbláznit in Internetová jazyková příručka