zdůvodnit
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
zdůvodnit pf
- to justify
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | zdůvodnit, zdůvodniti | Active adjective | zdůvodnivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | zdůvodnění | Passive adjective | zdůvodněný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | zdůvodním | zdůvodníme | — | zdůvodněme |
| 2nd person | zdůvodníš | zdůvodníte | zdůvodni | zdůvodněte |
| 3rd person | zdůvodní | zdůvodní | — | — |
| The verb zdůvodnit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | zdůvodnil | zdůvodnili | zdůvodněn | zdůvodněni |
| masculine inanimate | zdůvodnily | zdůvodněny | ||
| feminine | zdůvodnila | zdůvodněna | ||
| neuter | zdůvodnilo | zdůvodnila | zdůvodněno | zdůvodněna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | zdůvodniv |
| feminine + neuter singular | — | zdůvodnivši |
| plural | — | zdůvodnivše |
Derived terms edit
See also edit
Further reading edit
- zdůvodniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- zdůvodniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- zdůvodnit in Internetová jazyková příručka