zvieřě

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *zvě̄rę̀. By surface analysis, zvěř +‎ -ě.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈzʋi̯ɛːr̝i̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈzviːr̝ɛ/

Noun

zvieřě n

1. animal

Declension

Declension of zvieřě (t-stem)

	singular	dual	plural
nominative	zvieřě	zvieřětě	zvieřata
genitive	zvieřěte	zvieřatú	zvieřat
dative	zvieřěti	zvieřatma	zvieřatóm
accusative	zvieřě	zvieřětě	zvieřata
vocative	zvieřě	zvieřětě	zvieřata
locative	zvieřěti	zvieřatú	zvieřětech
instrumental	zvieřětem	zvieřatma	zvieřaty

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: zvíře

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “zvieřě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění