čichat

Czech

Alternative forms

• čuchat (colloquial)

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *čuxati. By surface analysis, čich +‎ -at.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃɪxat]
• Hyphenation: či‧chat

Verb

čichat impf (perfective čichnout)

1. to smell (to sense a smell or smells)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	čichat, čichati	Active adjective	čichající
Verbal noun	čichání	Passive adjective	čichaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	čichám	čicháme	—	čichejme
2nd person	čicháš	čicháte	čichej	čichejte
3rd person	čichá	čichají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive čichat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	čichal	čichali	čichán	čicháni
masculine inanimate		čichaly		čichány
feminine	čichala		čichána
neuter	čichalo	čichala	čicháno	čichána

Transgressives	present	past
masculine singular	čichaje	—
feminine + neuter singular	čichajíc	—
plural	čichajíce	—

Related terms

• čich
• čmuchat
• čuch
• čuchat
• přičichnout

 

See also

• cítit

Further reading

• čichati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• čichati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989