bezpříznakový

Czech

Etymology

From bez- +‎ příznak +‎ -ový.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbɛspr̝̊iːznakoviː]

Adjective

bezpříznakový

1. (linguistics) neutral
2. (medicine) asymptomatic, symptomless, without symptoms

   Synonym: asymptomatický

Declension

Declension of bezpříznakový (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	bezpříznakový		bezpříznaková	bezpříznakové
genitive	bezpříznakového		bezpříznakové	bezpříznakového
dative	bezpříznakovému		bezpříznakové	bezpříznakovému
accusative	bezpříznakového	bezpříznakový	bezpříznakovou	bezpříznakové
locative	bezpříznakovém		bezpříznakové	bezpříznakovém
instrumental	bezpříznakovým		bezpříznakovou	bezpříznakovým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	bezpříznakoví	bezpříznakové		bezpříznaková
genitive	bezpříznakových
dative	bezpříznakovým
accusative	bezpříznakové			bezpříznaková
locative	bezpříznakových
instrumental	bezpříznakovými

Further reading

• “bezpříznakový”, in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu (in Czech)
• “bezpříznakový”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “bezpříznakový”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)