božnicě

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *božьnica.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈboʒɲit͡si̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈboʒɲit͡sɛ/

Noun

božnicě f

1. (paganism) temple (non-Christian house of prayer)

Declension

Declension of božnicě (soft a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	božnicě	božnici	božnicě
genitive	božnicě	božnicú	božnicí, božnic
dative	božnici	božnicěma	božniciem
accusative	božnicu	božnici	božnicě
vocative	božnice	božnici	božnicě
locative	božnici	božnicú	božniciech
instrumental	božnicú	božnicěma	božnicěmi

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “božnicě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění