CzechEdit

EtymologyEdit

From Old Czech dieti[1], from Proto-Slavic *děti.

PronunciationEdit

  • IPA(key): [ˈɟiːt]
  • Hyphenation: dít

VerbEdit

dít impf

  1. (reflexive, used with se) to happen
  2. (archaic) to say

ConjugationEdit

#1
#2

Related termsEdit

ReferencesEdit

Further readingEdit

  • díti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • díti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • díti se in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • díti se in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • František Št. Kott (1878), “díti”, in Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický (in Czech), Prague: Josef Kolář, page 240

WiyotEdit

PronunciationEdit

  • IPA(key): /ɾít/
  • Hyphenation: dít

Etymology 1Edit

 
Dít (1).

NounEdit

dít (locative ditòkw)

  1. saltwater clam
DeclensionEdit
Possessive declension of dít (alienable)
Unpossessed First-person Second-person Third-person Indefinite person
dít duhnít khuhnít huhnitáhl huhnitìk

Etymology 2Edit

NounEdit

dít

  1. first-person of bít

ReferencesEdit

  • Karl V. Teeter (1964) The Wiyot Language, University of California press, pages 79, 81