drť

See also: drt, DRT, and ḏrt

Czech

FWOTD – 15 July 2021

Etymology

Inherited from Old Czech drt (“crushed material”), from Proto-Slavic *dьrati, from Proto-Indo-European *der-. See also the verb drát.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdr̩c]
• Rhymes: -r̩c

Noun

drť f

1. disintegrated or crushed material, for example grit [since 15th c.]
   • 1869, Filip Stanislav Kodym, Úvod do hospodářství: hospodářská čítanka‎^[1], Praha: Mikuláš & Knapp, pages 8–9:

     Mezi tím co jemná mrť se tvořila, nezůstala ovšem ve spod skála na pokoji. Pukřila pomalu, rozpadajíc se v drobty a prach či jedním slovem, v drť.

     While fine soil was being created, the rock underneath did not stay still. It was decaying slowly, being disintegrated into crumbs and dust or, in one word, grit.

Declension

Declension of drť (mixed i-stem [type 'žluč'] feminine)

	singular	plural
nominative	drť	drti, drtě
genitive	drti, drtě	drtí
dative	drti	drtím
accusative	drť	drti, drtě
vocative	drti	drti, drtě
locative	drti	drtích
instrumental	drtí	drtěmi

Related terms

• drcení
• drcený
• drtič
• drtička
• drtit
• drtivý
• nadrcení
• nadrcený
• nadrtit
• rozdrcení
• rozdrcený
• rozdrtit
• zdrcení
• zdrcený
• zdrtit

 

Further reading

• drť in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• drť in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• drť in Internetová jazyková příručka

Verb

drť

1. second-person singular imperative of drtit