hořekovat

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦor̝ɛkovat]

Verb

hořekovat impf (perfective zahořekovat)

1. to lament, to wail, to moan

   Synonyms: naříkat, bědovat

   Hořekovala nad nemocným / pro nemocného. ― She wailed the sick one.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	hořekovat, hořekovati	Active adjective	hořekující
Verbal noun	hořekování	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	hořekuji, hořekuju (coll.)	hořekujeme	—	hořekujme
2nd person	hořekuješ	hořekujete	hořekuj	hořekujte
3rd person	hořekuje	hořekují, hořekujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive hořekovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	hořekoval	hořekovali	—	—
masculine inanimate		hořekovaly		—
feminine	hořekovala		—
neuter	hořekovalo	hořekovala	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	hořekuje	—
feminine + neuter singular	hořekujíc	—
plural	hořekujíce	—

Related terms

• hoře
• hořký

 

Further reading

• hořekovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• hořekovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• hořekovat in Internetová jazyková příručka