Wiktionary

kelímek

Czech

edit

Etymology

edit

Borrowed from Polish kielimka. First attested in 1828.[1]

Pronunciation

edit

Noun

edit

kelímek m inan

  1. disposable cup
    papírový kelímek
    plastový kelímek

Declension

edit
Declension of kelímek (velar masculine inanimate reducible)
singular plural
nominative kelímek kelímky
genitive kelímku kelímků
dative kelímku kelímkům
accusative kelímek kelímky
vocative kelímku kelímky
locative kelímku kelímcích
instrumental kelímkem kelímky

References

edit
  1. ^ Machek, Václav (1968) “kelímek”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 249

Further reading

edit
  • “kelímek”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
  • “kelímek”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
  • “kelímek”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)
Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=kelímek&oldid=81738212"