klátit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech klátiti, from Proto-Slavic *koltiti. By surface analysis, klát +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈklaːcɪt]

Verb

klátit impf

1. to sway, to swing, to dangle [with instrumental]

   Synonyms: kývat, viklat, komíhat, houpat

   klátit rukama/nohama ― to dangle the hands/legs

2. to shake, to rattle, to jiggle [with instrumental]

   Synonyms: lomcovat, cloumat

3. (reflexive with se) to sway, to totter, to stagger

   Synonyms: kymácet se, vrávorat

Conjugation

Conjugation

Infinitive	klátit, klátiti	Active adjective	klátící
Verbal noun	klácení	Passive adjective	klácený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	klátím	klátíme	—	klaťme
2nd person	klátíš	klátíte	klať	klaťte
3rd person	klátí	klátí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive klátit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	klátil	klátili	klácen	kláceni
masculine inanimate		klátily		kláceny
feminine	klátila		klácena
neuter	klátilo	klátila	kláceno	klácena

Transgressives	present	past
masculine singular	klátě	—
feminine + neuter singular	klátíc	—
plural	klátíce	—

Related terms

• klát
• kolmý
• kůl
• sklátit
• skolit

 

Further reading

• “klátiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “klátiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “klátit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)