knížecí

Czech

Etymology

From kníže +‎ -í.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkɲiːʒɛt͡siː]

Adjective

knížecí

1. (relational) prince, prince's, princely

1. (less commonly) duke, duke's

Declension

Declension of knížecí (soft)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	knížecí		knížecí	knížecí
genitive	knížecího		knížecí	knížecího
dative	knížecímu		knížecí	knížecímu
accusative	knížecího	knížecí	knížecí	knížecí
locative	knížecím		knížecí	knížecím
instrumental	knížecím		knížecí	knížecím
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	knížecí	knížecí		knížecí
genitive	knížecích
dative	knížecím
accusative	knížecí			knížecí
locative	knížecích
instrumental	knížecími

Further reading

• “knížecí”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “knížecí”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989