krajěnín

Old Czech

Etymology

From kraj +‎ -ěnín.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkraji̯ɛɲiːn/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkrajɛɲiːn/

Noun

krajěnín m pers (feminine krajěnínka)

1. compatriot, countryman

Declension

Declension of krajěnín (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	krajěnín	krajěníny	krajěné, krajanové
genitive	krajěnína	krajěnínú	krajan, krajanóv
dative	krajěnínu, krajěnínovi	krajěnínoma	krajanóm
accusative	krajěnína	krajěníny	krajany
vocative	krajěníne	krajěníny	krajěné, krajanové
locative	krajěnínu, krajěnínovi	krajěnínú	krajěniech
instrumental	krajěnínem	krajěnínoma	krajany

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: krajan

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “krajěnín”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění