krušit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *krušiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkruʃɪt]

Verb

krušit impf

1. (archaic) to crush, to shatter

   Synonym: drtit

   Květ, jejž pod kolesy kruší vůz vítěze. ― (please add an English translation of this usage example)

2. (literary) to trouble, to afflict

   Synonyms: trápit, trýznit, sužovat

   Stařenu kruší nemoc. ― The old woman is afflicted by an illness.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	krušit, krušiti	Active adjective	krušící
Verbal noun	krušení	Passive adjective	krušený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kruším	krušíme	—	krušme
2nd person	krušíš	krušíte	kruš	krušte
3rd person	kruší	kruší	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive krušit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	krušil	krušili	krušen	krušeni
masculine inanimate		krušily		krušeny
feminine	krušila		krušena
neuter	krušilo	krušila	krušeno	krušena

Transgressives	present	past
masculine singular	kruše	—
feminine + neuter singular	krušíc	—
plural	krušíce	—

Related terms

• krušcový
• krušec
• krušný
• rozkrušit
• zkrušit

 

Further reading

• “krušiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “krušiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “krušit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)