krzno
Czech edit
Etymology edit
Inherited from Old Czech krzno, from Proto-Slavic *kъrzьno.
Pronunciation edit
Noun edit
krzno n
Declension edit
Further reading edit
Old Czech edit
Etymology edit
Inherited from Proto-Slavic *kъrzьno.
Pronunciation edit
Noun edit
krzno n
Declension edit
Declension of krzno (hard o-stem reducible)
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | krzno | krzně | krzna |
genitive | krzna | krznú | krzen |
dative | krznu | krznoma | krznóm |
accusative | krzno | krzně | krzna |
vocative | krzno | krzně | krzna |
locative | krzně, krznu | krznú | krzniech |
instrumental | krznem | krznoma | krzny |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants edit
- Czech: krzno
Further reading edit
- Jan Gebauer (1903–1916) “krzno”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění
Serbo-Croatian edit
Etymology edit
Inherited from Proto-Slavic *kъrzьno.
Pronunciation edit
Noun edit
kŕzno n (Cyrillic spelling кр́зно)
Declension edit
Slovene edit
Etymology edit
From Proto-Slavic *kъrzьno.
Pronunciation edit
Noun edit
kȓzno n
Inflection edit
Neuter, hard | ||
---|---|---|
nominative | kŕzno | |
genitive | kŕzna | |
singular | ||
nominative (imenovȃlnik) |
kŕzno | |
genitive (rodȋlnik) |
— | |
dative (dajȃlnik) |
— | |
accusative (tožȋlnik) |
— | |
locative (mẹ̑stnik) |
kŕznu | |
instrumental (orọ̑dnik) |
kŕznom |
Further reading edit
- “krzno”, in Slovarji Inštituta za slovenski jezik Frana Ramovša ZRC SAZU, portal Fran