mínit

See also: minit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *měnìti (“to think”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmiːɲɪt]

• Audio

  (file)

Verb

mínit impf

1. to intend

   Synonyms: zamýšlet, plánovat, hodlat

   Co s tím míníš dělat? ― (please add an English translation of this usage example)

2. to think, to opine, to be of the opinion that

   Synonyms: domnívat se, myslet, soudit

   Zítra bude hezky, mínila Bára. ― (please add an English translation of this usage example)

3. to mean

   Synonyms: mít na mysli, myslet, chtít říct

Conjugation

Conjugation

Infinitive	mínit, míniti	Active adjective	mínící
Verbal noun	mínění	Passive adjective	míněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	míním	míníme	—	miňme
2nd person	míníš	míníte	miň	miňte
3rd person	míní	míní	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive mínit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	mínil	mínili	míněn	míněni
masculine inanimate		mínily		míněny
feminine	mínila		míněna
neuter	mínilo	mínila	míněno	míněna

Transgressives	present	past
masculine singular	míně	—
feminine + neuter singular	míníc	—
plural	míníce	—

Derived terms

• mínění
• podmínit
• umínit
• vymínit

 

Further reading

• míniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• míniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• mínit in Internetová jazyková příručka