nařídit

Czech

Etymology

From na- +‎ řídit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnar̝iːɟɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

nařídit pf (imperfective nařizovat)

1. to order, to command

Conjugation

Conjugation

Infinitive	nařídit, naříditi	Active adjective	nařídivší
Verbal noun	nařízení	Passive adjective	nařízený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	nařídím	nařídíme	—	nařiďme
2nd person	nařídíš	nařídíte	nařiď	nařiďte
3rd person	nařídí	nařídí	—	—

The verb nařídit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	nařídil	nařídili	nařízen	nařízeni
masculine inanimate		nařídily		nařízeny
feminine	nařídila		nařízena
neuter	nařídilo	nařídila	nařízeno	nařízena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	nařídiv
feminine + neuter singular	—	nařídivši
plural	—	nařídivše

Derived terms

• nařízení

 

See also

• nakázat
• poručit
• přikázat
• rozkázat

Further reading

• “naříditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “naříditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “nařídit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)