poručit

Czech

Etymology

From po- +‎ ručit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈporut͡ʃɪt]
• Hyphenation: po‧ru‧čit

Verb

poručit pf (imperfective poroučet)

1. to order, to command

Conjugation

Conjugation

Infinitive	poručit, poručiti	Active adjective	poručivší
Verbal noun	poručení	Passive adjective	poručený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	poručím	poručíme	—	poručme
2nd person	poručíš	poručíte	poruč	poručte
3rd person	poručí	poručí	—	—

The verb poručit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	poručil	poručili	poručen	poručeni
masculine inanimate		poručily		poručeny
feminine	poručila		poručena
neuter	poručilo	poručila	poručeno	poručena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	poručiv
feminine + neuter singular	—	poručivši
plural	—	poručivše

Derived terms

• poroučet
• poručení
• poručík
• poručnický
• poručník

 

Further reading

• poručiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• poručiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• poručit in Internetová jazyková příručka