obloudit

Czech

Etymology

From o- +‎ bloudit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈoblou̯ɟɪt]

Verb

obloudit pf

1. to mystify, to charm, to fool, to sweet-talk

Conjugation

Conjugation

Infinitive	obloudit, oblouditi	Active adjective	obloudivší
Verbal noun	oblouzení	Passive adjective	oblouzený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	obloudím	obloudíme	—	obluďme, oblouděme
2nd person	obloudíš	obloudíte	obluď, obloudi	obluďte, oblouděte
3rd person	obloudí	obloudí	—	—

The verb obloudit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	obloudil	obloudili	oblouzen	oblouzeni
masculine inanimate		obloudily		oblouzeny
feminine	obloudila		oblouzena
neuter	obloudilo	obloudila	oblouzeno	oblouzena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	obloudiv
feminine + neuter singular	—	obloudivši
plural	—	obloudivše

Related terms

• obloudění n
• oblouděný
• obluda f
• obludný

 

Further reading

• “oblouditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “oblouditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “obloudit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)