odporovat

See also: odporovať

Czech

Etymology

From odpor +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈotporovat]

Verb

odporovat ?

1. to resist
2. to protest, counter, oppose, rebut, contradict

   "To není pravda," odporoval mladík. ― "That's not true," protested the lad.

3. to be contrary to, be at odds, disagree, contradict

   Takový postup odporuje zákonu. ― Such a move is against the law

Conjugation

Conjugation

Infinitive	odporovat, odporovati	Active adjective	odporující
Verbal noun	odporování	Passive adjective	odporovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	odporuji, odporuju (coll.)	odporujeme	—	odporujme
2nd person	odporuješ	odporujete	odporuj	odporujte
3rd person	odporuje	odporují, odporujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive odporovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	odporoval	odporovali	odporován	odporováni
masculine inanimate		odporovaly		odporovány
feminine	odporovala		odporována
neuter	odporovalo	odporovala	odporováno	odporována

Transgressives	present	past
masculine singular	odporuje	—
feminine + neuter singular	odporujíc	—
plural	odporujíce	—

See also

• odolat
• odolávat
• protiřečit
• protivit se
• příčit se
• oponovat
• nesouhlasit
• vzdorovat

Further reading

• odporovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• odporovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• odporovat in Internetová jazyková příručka