opracovat
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
opracovat pf (imperfective opracovávat)
- (transitive) to work, shape, form (material)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | opracovat, opracovati | Active adjective | opracovavší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | opracování | Passive adjective | opracovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | opracuji, opracuju (coll.) |
opracujeme | — | opracujme |
| 2nd person | opracuješ | opracujete | opracuj | opracujte |
| 3rd person | opracuje | opracují, opracujou (coll.) |
— | — |
| The verb opracovat does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | opracoval | opracovali | opracován | opracováni |
| masculine inanimate | opracovaly | opracovány | ||
| feminine | opracovala | opracována | ||
| neuter | opracovalo | opracovala | opracováno | opracována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | opracovav |
| feminine + neuter singular | — | opracovavši |
| plural | — | opracovavše |
Related terms edit
Further reading edit
- opracovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- opracovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- opracovat in Internetová jazyková příručka