orientovat

Czech

Etymology

From orient +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈorɪjɛntovat]

Verb

orientovat impf or pf

1. (reflexive with se) to orient (US), to orientate (UK) (to find one's way)

   Orientovali se pomocí kompasu. ― They orientated themselves with a compass.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	orientovat, orientovati	Active adjective	orientující
Verbal noun	orientování	Passive adjective	orientovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	orientuji, orientuju (coll.)	orientujeme	—	orientujme
2nd person	orientuješ	orientujete	orientuj	orientujte
3rd person	orientuje	orientují, orientujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive orientovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	orientoval	orientovali	orientován	orientováni
masculine inanimate		orientovaly		orientovány
feminine	orientovala		orientována
neuter	orientovalo	orientovala	orientováno	orientována

Transgressives	present	past
masculine singular	orientuje	—
feminine + neuter singular	orientujíc	—
plural	orientujíce	—

Related terms

• orientace f
• orientovaný

 

Further reading

• “orientovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “orientovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989