ovládnout

Czech

Etymology

From o- +‎ vládnout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈovlaːdnou̯t]

Verb

ovládnout pf (imperfective ovládat)

1. to gain control, to seize control
2. to dominate
3. to suppress
4. (reflexive with se) to control oneself

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ovládnout, ovládnouti	Active adjective	ovládnoucí
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	ovládnu	ovládneme	—	ovládněme
2nd person	ovládneš	ovládnete	ovládni	ovládněte
3rd person	ovládne	ovládnou	—	—

The verb ovládnout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ovládl	ovládli	—	—
masculine inanimate		ovládly		—
feminine	ovládla		—
neuter	ovládlo	ovládla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	ovládna	—
feminine + neuter singular	ovládnouc	—
plural	ovládnouce	—

Related terms

• ovládací
• ovládající
• ovládání

 

Further reading

• “ovládnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “ovládnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ovládnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)