pláč

See also: plac, plác, plač, Pláč, plaĉ, płac, płač, płać, pľac, and Plac.

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech pláč, from Proto-Slavic *plačь.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈplaːt͡ʃ]

Noun

pláč m inan

1. weeping, crying

   Synonyms: brekot, brek, brečení, bek

   být někomu do pláče ― to make someone feel like crying

Declension

Declension of pláč (soft masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	pláč	pláče
genitive	pláče	pláčů
dative	pláči	pláčům
accusative	pláč	pláče
vocative	pláči	pláče
locative	pláči	pláčích
instrumental	pláčem	pláči

Related terms

• plakat

 

Further reading

• pláč in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• pláč in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• pláč in Internetová jazyková příručka