pobouřit

Czech

Etymology

From po- +‎ bouřit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpobou̯r̝ɪt]

Verb

pobouřit pf (imperfective pobuřovat)

1. to outrage, to rouse, to excite, to make angry, to agitate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	pobouřit, pobouřiti	Active adjective	pobouřivší
Verbal noun	pobouření	Passive adjective	pobouřený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	pobouřím	pobouříme	—	pobuřme, pobouřeme
2nd person	pobouříš	pobouříte	pobuř, pobouři	pobuřte, pobouřete
3rd person	pobouří	pobouří	—	—

The verb pobouřit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	pobouřil	pobouřili	pobouřen	pobouřeni
masculine inanimate		pobouřily		pobouřeny
feminine	pobouřila		pobouřena
neuter	pobouřilo	pobouřila	pobouřeno	pobouřena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	pobouřiv
feminine + neuter singular	—	pobouřivši
plural	—	pobouřivše

Derived terms

• pobouření
• pobouřený

 

Further reading

• pobouřiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• pobouřiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• pobouřit in Internetová jazyková příručka