pomluvit

Czech

Etymology

From po- +‎ mluvit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpomluvɪt]

Verb

pomluvit pf (imperfective pomlouvat)

1. to slander, to defame, to backbite

   Musíme umýt auto, aby nás sousedi nepomluvili. ― We have to wash the car so that our neighbours will not defame us.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	pomluvit, pomluviti	Active adjective	pomluvivší
Verbal noun	pomluvení	Passive adjective	pomluvený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	pomluvím	pomluvíme	—	pomluvme
2nd person	pomluvíš	pomluvíte	pomluv	pomluvte
3rd person	pomluví	pomluví	—	—

The verb pomluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	pomluvil	pomluvili	pomluven	pomluveni
masculine inanimate		pomluvily		pomluveny
feminine	pomluvila		pomluvena
neuter	pomluvilo	pomluvila	pomluveno	pomluvena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	pomluviv
feminine + neuter singular	—	pomluvivši
plural	—	pomluvivše

Derived terms

• pomlouvač m
• pomluva f

 

Further reading

• “pomluviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “pomluviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “pomluvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)