potěšit

Czech

Etymology

From po- +‎ těšit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpocɛʃɪt]
• Rhymes: -ɛʃɪt
• Hyphenation: po‧tě‧šit

Verb

potěšit pf

1. to please (to make happy)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	potěšit, potěšiti	Active adjective	potěšivší
Verbal noun	potěšení	Passive adjective	potěšený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	potěším	potěšíme	—	potěšme
2nd person	potěšíš	potěšíte	potěš	potěšte
3rd person	potěší	potěší	—	—

The verb potěšit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	potěšil	potěšili	potěšen	potěšeni
masculine inanimate		potěšily		potěšeny
feminine	potěšila		potěšena
neuter	potěšilo	potěšila	potěšeno	potěšena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	potěšiv
feminine + neuter singular	—	potěšivši
plural	—	potěšivše

Derived terms

• potěšení n

 

Further reading

• potěšiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• potěšiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• potěšit in Internetová jazyková příručka