pouť

See also: pout and Pout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech pút, from Proto-Slavic *pǫtь, from Proto-Balto-Slavic *pántis, from Proto-Indo-European *póntoh₁s.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpou̯c]

Noun

pouť f

1. pilgrimage
2. in the Czech Republic, annual event typically featuring carousels, serving for entertainment

Declension

Declension of pouť (mixed i-stem [type 'žluč'] feminine)

	singular	plural
nominative	pouť	pouti, poutě
genitive	pouti, poutě	poutí
dative	pouti	poutím
accusative	pouť	pouti, poutě
vocative	pouti	pouti, poutě
locative	pouti	poutích
instrumental	poutí	poutěmi

Derived terms

adjectives

• poutnický
• poutní
• poutníkův
• putovní
• putující

 

nouns

• poutnice
• poutník
• putování
• puťák
• souputník

 

verbs

• doputovat
• putovat

 

Further reading

• pouť in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• pouť in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• pouť in Internetová jazyková příručka