poutník

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *pǫtьnikъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpou̯tɲiːk]

Noun

poutník m anim (feminine poutnice)

1. pilgrim

Declension

Declension of poutník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	poutník	poutníci
genitive	poutníka	poutníků
dative	poutníkovi, poutníku	poutníkům
accusative	poutníka	poutníky
vocative	poutníku	poutníci
locative	poutníkovi, poutníku	poutnících
instrumental	poutníkem	poutníky

Further reading

• poutník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• poutník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• poutník in Internetová jazyková příručka